4) Období Marie Terezie a Josefa II.
předchozí kapitola: 3) Zrušení rybníka "Roveňský"
 Josef II. |
Když císař Josef II. projížděl a zjistil na panství pardubickém mnoho půdy neužitečné, nařídil vrchnostenskému úřadu v Pardubicích, aby se postaral o osadníky jimž by se svěřila půda v dědičný nájem. Pan vrchní, když se obrátil na rychtáře obcí, dostal za odpověď, že není u nich lidí, kteří by panskou půdu chtěli osaditi, báliť se sedláci, aby jim neubylo dělného lidu a nepřibili noví chalupnici a baráčníci. Ve Vídni se touto odpovědí neuspokojili jako pan vrchní a raziče přání císaře cestu kolonizační nařídili, aby byli povoláni osadníci z Pruského Slezska, kde mnozí obyvatelé po odstoupení této země od koruny české, Fridrichovi II, nechtěli býti poddanými. Roku 1772 vypravilo se z hrabství Kladského 10 rodin, z nichž některé byli velmi zámožné, jako rodina Hofmanova, která měla velkou živnost u Kladska a rodina Pelzova, pocházející z bohatého kupeckého rodu v Mittelwaldu nad Kladskou Nisou. Ne nouze, ale politické ohledy je donutili k vystěhování se k nám. |
|
Když císař Josef II. projížděl a zjistil na panství pardubickém mnoho půdy neužitečné, nařídil vrchnostenskému úřadu v Pardubicích, aby se postaral o osadníky jimž by se svěřila půda v dědičný nájem. Pan vrchní, když se obrátil na rychtáře obcí, dostal za odpověď, že není u nich lidí, kteří by panskou půdu chtěli osaditi, báliť se sedláci, aby jim neubylo dělného lidu a nepřibili noví chalupnici a baráčníci. Ve Vídni se touto odpovědí neuspokojili jako pan vrchní a raziče přání císaře cestu kolonizační nařídili, aby byli povoláni osadníci z Pruského Slezska, kde mnozí obyvatelé po odstoupení této země od koruny české, Fridrichovi II, nechtěli býti poddanými. |
 Marie Terezie. |
 Císař Josef II. |
Roku 1772 vypravilo se z hrabství Kladského 10 rodin, z nichž některé byli velmi zámožné, jako rodina Hofmanova, která měla velkou živnost u Kladska a rodina Pelzova, pocházející z bohatého kupeckého rodu v Mittelwaldu nad Kladskou Nisou. Ne nouze, ale politické ohledy je donutili k vystěhování se k nám. |
Každý z přistěhovalců dostal z bažantnice roveňské 40 měr pole (tj. 7,6729 h), jen na desátého se nedostalo. Rozhodnuto losem, kdo tím desátým, a ten pak šel a usadil se v Hrachovišťanech, kde se též panská půda rozdělovala. Přistěhovalci, pobývající zatím v myslivně, měli se chutě ke stavbě, k níž dostali dříví z „Vyselců“, lesa u Holic (v místech mezi Ředicemi a Vysokým Chvojnem).
Nejvýchodněji k myslivně usadil se Asman, vedle Lux, dále Klinke, pak Beck, za ním Hofman, za tímto Pelz, na sedmém Winke, přezvaný Weniger, na osmém Šlima, na nejzápadnějším Winke. K těmto přidružil se později Englichs menším dílem.
Každý přistěhovalec, kromě půdy a dříví obdržel ještě peníze na jednu krávu a jednoho vola a během let měl toto splatiti. Od kontribuce byli tito noví osadníci osvobozeni a platili jen malé nájemné, každý 13 zlatých šajnů (1zl jest 80.hal). K ostatním osadníků němec kým nebyla již vrchnost tak štědrá. Řemeslníci dostali jen 20 měr půdy. Po vydání robotního patentu roku 1848, vykoupil si každý živnost za 130 zlatých, splatnými ve 20-ti letech.
Roku 1850 koupila si tato obec asi 2 korce(jeden korec = 2877,5 metru čtverečního) pozemků na náves a postavila si kapličku sv.Rocha vedle kříže, který tu byl vytyčen již roku 1815, spravována byla vlastním rychtářem do roku 1850, kdy připojena k Holicím.
V náboženském ohledu měli osadníci též potíže, tehdejší farář Daniel Alexius z Lovce nechtěl jih přijmout do kolatury a přiděleni byli do roku 1787 k Rovni a teprve až se uvolili dávati desátek 2 čtvrtce žita a 2 čtvrtce ovsa, byli pojmout do farnosti holické, ale desátek odváděn dále do Rovně, až byl r. 1850 vykoupen.
V Rovni a později v Holicích, až do roku 1850 každé čtvrté neděle bylo čteno roveňským evangelium i ohlášky po německu.
Dnes v Roveňsku Němců není, buďto se přestěhovali jinam, nebo se sňatky a vlivem okolí počeštili. Jména německých osadníků dochovala se asi do 4.pokolení, ale půda přešla na obyvatele českého původu a českých jmen.
 ukázka z kroniky |
O původu jména Trauerdorf vypravoval starý pan Pelz, který býval radním následovně: „Když osadníci přijali své podíly v myslivně z rukou komise, měl myslivec opustiti své dosavadní bydliště, byl velice smuten a plakal. I pravil pan vrchní Štěnička: Když ten náš myslivec pláče pro své místo a je tak smuten, bude se tato nová ves jmenovat Trauerdorf – Smutná ves“. Do roku 1850, kdy bylo Staré Roveňsko sloučeno do obce Roveň, není zapsán jiný radní za tuto obec. Od roku 1898 členem obecního výboru pan Antonín Hájek č.p.8 Roveňsko. Německého jména se ještě užívá spíše mezi staršími lidmi častěji než český název Roveňska odvozeného |
od slova roveň či rovina. Německé se zkomolilo na „Trandorf“. Pečeť nese nápis Gemeinde-obec -Trauerdorf. A uprostřed obraz plačícího myslivce“.
Obec čítající v roce 1843 pouze 10 domů s 88 obyvateli rozrostla se o Nové Roveňsko, které vzniklo dělením živností přes jen několik parcel severně od mateřské osady. A zalidňováno nejen mladším pokolením původních osadníků, ale i Čechy z ostatních osad.
V Novém Roveňsku byl objeven pramen minerální vody při kopání studně v hloubce 15 m u Velinských č.p. 12. Chemickým rozborem provedeným roku 1912 přísežným soudním lučebníkem Janem Václavíčkem, ředitelem obchodní akademie, shledáno, že voda je i v silnějších vrstvách úplně průzračná, bezbarvá, bezvonná, chuti slané na roztok bromidu a jodidu upomínající. Při nalévání slabě perlí, reaguje alkalicky, neusazuje žádné sedliny a při čerpání, má teplotu jako ostatní prameny. Podle dr. Honzla odpovídá dobré vodě pitné a důkladným zřízením studny by se dosáhlo vody sterilní. Obsahuje chlorečnan sodný, brom a jod. Nově objevený pramen, jako jediný v českých zemích a podobnost v Bavorsku v Heilbronu, dal by se používat jako pramen lázeňský – léčivý.
následuje kapitola: 5) Cesty, doprava, elektřina, plyn
